Používá partner tichou domácnost, když něco není po jeho?

Možná to znáte. Vztah funguje, dokud jde vše podle představ druhého. Ale ve chvíli, kdy nesouhlasíte, projevíte vlastní názor, nebo jednoduše odmítnete udělat to, co partner chtěl, nastane ticho. Ne to klidné a příjemné, kdy si společně užíváte odpočinek. Ale dusivé, napjaté a trestající.

Partner mlčí. Dívá se skrz vás, nereaguje, možná odchází z místnosti. A vy cítíte, že to není obyčejné mlčení. Je to mlčení, které má jasný podtón, něco jste udělali špatně a tímto způsobem vám to dává najevo.

Tichá domácnost patří mezi časté projevy chování, které ve vztazích vnímáme jako manipulativní. Na první pohled může působit nevinně vždyť jen nemluví. Ve skutečnosti se ale může stát mocenskou hrou, která má na druhého silný psychický dopad. Mlčení v takových chvílích vytváří nejistotu, pocit viny a tlak, abychom se přizpůsobili.

Manipulace, nebo jen jiný způsob, jak zvládat konflikt?

Tady je však důležité udělat jedno zásadní rozlišení. To, že partner mlčí, nemusí nutně znamenat manipulaci. Ne každý, kdo se stáhne a nekomunikuje, je hned narcista nebo manipulátor.

Pro někoho je mlčení prostě způsob, jak zvládnout konflikt. Nedokáže v tu chvíli mluvit, protože by vybuchl, a tak raději odejde do sebe. Je to jeho naučená strategie, jak se s napětím vyrovnat byť to pro vztah není zdravé a druhému to způsobuje bolest.

Rozdíl je v tom, že u manipulace je mlčení záměrně použito jako trest a nástroj kontroly. Zdravé stažení je spíše nevědomá strategie regulace emocí, která se dá změnit, pokud je ochota o tom mluvit. Proto je tak důležité neskákat k rychlým závěrům a nálepkám, ale vnímat souvislosti.

Co to v nás otevírá?

A ještě důležitější než partnerovo mlčení je otázka: co to dělá s námi?
Proč v nás jeho mlčení vyvolává tak silnou reakci? Proč se okamžitě cítíme provinile, méněcenně nebo opuštěně?

Často je to proto, že se nám otevírá stará zkušenost z dětství. Mnozí z nás zažívali rodiče, kteří nás ignorovali, trestali mlčením, nebo prostě nebyli emočně dostupní. A tak, když se partner stáhne, znovu se ozve ta malá část v nás, která má strach, že nebude přijatá a milovaná.

Když se dokážeme podívat i na tuto vnitřní rovinu, získáme svobodu. Už nejsme jen obětí partnerova mlčení, ale učíme se rozpoznávat a uzdravovat i vlastní zranění.

Jak s tím zacházet ve vztahu?

Pokud váš partner mlčí, je důležité to pojmenovat. Můžete říct: „Všiml/a jsem si, že teď spolu nemluvíme. Já potřebuji konflikty řešit, ne je obcházet. Pojďme se o tom pobavit, až budeš připravený/á.“

Tím dáváte jasně najevo, že pro vás je komunikace důležitá. Zároveň ale neútočíte, jen stavíte hranici. Pokud se tichá domácnost opakuje a partner nemá ochotu to měnit, je na místě si položit otázku, jestli takový způsob fungování ve vztahu přijímáte.

Tichá domácnost může být manipulace, ale nemusí. Může to být jen nezralý způsob, jak partner řeší konflikty. Není fér hned nálepkovat druhého jako narcistu nebo manipulátora. Důležité je vždy rozlišovat, z jakého místa chování přichází a zároveň se podívat na to, co spouští v nás samotných.

Pokud vnímáte, že se vám podobné dynamiky opakují, ať už jde o mlčení, pocity viny nebo přehnané přizpůsobování, pak je dobré podívat se na své vlastní vztahové vzorce. Právě ty často rozhodují o tom, proč se ocitáme v situacích, které nás bolí.

Právě k tomu slouží Diagnostika vztahových vzorců, kterou nabízím. Díky ní můžete zjistit, jaké vzorce si nesete, proč reagujete tak, jak reagujete, odkud tyto reakce pocházejí a jak začít tvořit zdravější vztahy. Součástí je test, výsledková tabulka, rozbor a konkrétní doporučení na míru.

Pokud cítíte, že právě tohle je cesta, kterou potřebujete projít, více informací a možnost objednání najdete zde: Rozbor vztahového nastavení