Nenávist

12.6. 2020Lucie Zápotocká1058x

Nenávist je hluboká, intenzivní emoce vyjadřující zaujatost, nepřátelství a odpor vůči jiné osobě, skupině nebo objektu. Nenávist se spojuje s potřebou škodit a způsobovat bolest. Spojuje se také s pocitem radosti, když k naplnění této potřeby dojde, takovou radost nazýváme škodolibostí. Je to radost, která nám škodí. Jde o směs citu a afektu. Nenávist je nejextrémnějším formou odmítnutí.

Na rozdíl od hněvu je nenávist emocionálním důsledkem vážného konfliktu, frustrace či deprivace, tedy ztráty a jako víceméně trvalá psychická zaměřenost má vliv na interpersonální chování dané osoby. Nenávist je příčinou negativního naladění na svět, lidi, život. Nahlodává duši čehož důsledkem člověk vidí vše kolem sebe jako šedé, černé, neradostné, těžké, složité a trpí. .

Nenávidět znamená nevědomě si přát smrt.

Pokud se podíváme na slovo nenávist, pak nenávidět znamená nechtít vidět, znamená toužit po odstranění ze života to, co vidět nechceme. Tedy nenávidět znamená přát si nevidět toho, koho nenávidíme, čili přejeme si, aby více neexistoval, byl v životě nepřítomný, nežil. Odstranit znamená touhu zničit, zabít. Na energetické úrovni se nenávist rovná vraždě. Sv. Jan v první epištole píše: „Kdo nenávidí svého bratra, je vrah.“ Nenávist je proto vysoce toxická emoce, jako taková má velmi negativní důsledky na zdraví. Nenávist je do krajnosti vystupňován hněv a agresivita. Je třeba si uvědomit, jaké důsledky má pro zdraví člověka živení nenávisti ve své duši. Uvědomit si, kolik utrpení a bolesti nám přinesla jako lidstvu i přírodě, ve které žijeme. Potom uvidíme důsledky našeho vlastního utrpení, onemocnění a bolesti.

Má nenávist pozitivní smysl?

Etikoterapie hledá pozitivní smysl ve všem. Vychází z předpokladu, že energie, kterou jsme, je Láska. Naším Bohem je láska, kterou jsme. Její projevem je úcta, soucit. V tomto smyslu, pokud nenávidíte, je vaším přáním zničit to, co je špatné, aby na jeho místo přišlo něco jiného, ​​co by odpovídalo vašim požadavkům, vašim představám o lepším světě. Pozitivním smyslem nenávisti je touha po lepším, spravedlivém světě. Nenávidíme toho, kdo nám bere svobodu, kdo se na nás přiživuje, využívá a zneužívá nás. Vidíme, že nechceme vidět toho, kdo nám ubližuje, ponižuje nás, snižuje nám sebeúctu. Brání nám být šťastnými, svobodnými bytostmi. Neporozumění je v tom, že nenávist, agresivita, násilí nikdy nepovedou k láskyplným vztahem, tedy k lepšímu světu. Pokud někoho nenávidíte za jeho podlost, chcete ho zničit, aby zavládla spravedlnost. Pokud vám někdo ublížil, začnete ho nenávidět, abyste ochránili, abyste od jeho zloby oddělily. Pokud nenávidíte blízkého člověka, vnímáte to, jakoby vás velmi ponížil, ukřivdil vám, dotkl se vás. Tehdy ve vás roste nenávist. Nenávidíte jinou osobu, ale ve skutečnosti roste nenávist ve vás, trhá vaši duši na kusy, způsobuje bolest a na fyzické úrovni těžké onemocnění. Hněvem, nenávistí, kterou sice směřujete mimo sebe, v té chvíli ubližujete sobě.

Pokud se naučíme nestranně pozorovat, co se v nás děje při nenávisti, zjistíme, že v důsledku vlastní nenávisti rozpoznáme své vnitřní emoční zranění, rozpoznáme v neuctivé chování k nám náš vlastní vysoký potenciál pro zvýšení sebeúcty, pak dostaneme možnost vyléčit sami sebe z nenávisti. Vyléčíme se tím, že zvýšíme svou sebeúctu. V důsledku jejího zvyšování se automaticky bude zvyšovat i úcta k ostatnímu světu, jehož jsme součástí. Pokud však uvízneme v osidlech pýchy, tedy v představě, že jsme odděleni od zbytku světa a důsledku zvyšování sebeúcty porovnáváním zjistíme, že jsme lepší než ten, s kým se porovnáváme, poroste v nás namísto lásky a porozumění, pohrdání a pýcha.

Kde jsou kořeny nenávisti?

Příčina nenávisti je v naší nevědomosti, že jsme navzájem propojeni, že vytváříme jeden energeticky navzájem propojený celek. Oddělujeme se od Boha, který je tím zcela, jehož jsme součástí. Nenávistí se energeticky oddělujeme, trháme od té části energetického nebo kvantového pole, kterou nenávidíme. V důsledku tohoto oddělení nám klesá náš vlastní energetický potenciál, neustále se zmenšuje. To je důvod toho, že se cítíme stále více unavení, doslova vyčerpaní, tedy bez energie.

Pokud chcete změnit lidi, které nenávidíte, změňte se sami. Pak budete se vším spokojeni, závisí to přece jen od vás. Potom porozumíte tomu, že svět je harmonický a spravedlivý. Pokud se vám takový nejeví, může to znamenat, že něco není harmonické ve vás. Každý člověk si sám vytváří svůj svět. Není snadné vzdát se starých přesvědčení a principů. Pokud chcete změnit okolní svět a jiných lidí, můžete je přesvědčovat nebo použít násilí. Pokud jako prostředek k dosažení požadované změny použijete násilí, v konečném důsledku vás to dovede k neštěstí. Pokud na sebe navzdory všemu vezmete odpovědnost za použití násilí, a to i verbálního, pamatujte na důsledky. Vaše nenávist přivolá do vašeho života odvetné násilí. Někdy používají lidé slovo nenávidím, aby jím vyjádřili odmítnutí. Nenávidí některé věci, jevy, dokonce jídla. Nenávist v nich tím ale roste. Existuje i jiná možnost. Jelikož vnější svět je můj svět a já si ho sám vytvářím, mohu změnou svého postoje, názoru, myšlenek změnit i své okolí.

Nenávist může mít různé projevy. Jedním z jejích možných projevů bývá strach z těch, kteří mají jiný původ, náboženství, kulturu, národnost, orientaci, pohlaví, politické přesvědčení. Příčinou strachu je pocit ohrožení nebo obava ze ztráty vlastních hodnot, identity. Obava z nutnosti přizpůsobit se, omezit se. Velmi často bez reálného základu. Je to spíše naše představa o ohrožení než skutečná hrozba.

Nenávist si často předáváme jako dědictví po předcích pokolení. V některých rodinách je tradičně pěstována nenávist k příslušníkům jiné konfese, nebo k příslušníkům jiných národů nebo rasy, nebo rovnost nenávist k členům jiných rodin. Častá je i nenávist uvnitř rodin, křivdy z minulosti při dědění majetku, odcizení příbuzných a dlouhodobě živená nenávist v důsledku křivdy nebo pocit z nespravedlnosti. Velmi častým jevem je, že doslova nenávidí bratr bratra pro křivdy, sváry, které se staly předchozím pokolením.

Příčinou nenávisti může být i bol, hněv, vztek. Z velké lásky může být velká nenávist, pokud nedošlo k naplnění očekávání, pokud došlo k odmítnutí. Obrovskou nenávist dokáže spustit ohrdnutosť. Příčinou je raněná sebeúcta. Člověk se cítí nicoty, cítí se být horší než ten, komu vytoužený partner nebo partnerka dali přednost. Porovnává se s člověkem, který dostal přednost před ním, nerozumí příčinám, hledá je ve své nedokonalosti. To spustí proces snížení sebeúcty.

Stav snížené sebeúcty člověka nutí hledat cestu z tohoto nepříjemného pocitu, proto obrátí svůj hněv, nenávist proti objektu, který za příčinu tohoto nepříjemného pocitu považuje. Příčina je však v něm samém. Je jím velký potenciál zvýšit schopnost respektovat právo každé bytosti na její vlastní cestu, její vlastní, jedinečný způsob a formu existence.

Stojí za úvahu, jaké pocity si v sobě jako zátěž neseme a zda nás podporují a v čem?

Důsledkem nenávisti je vždy bolest a utrpení. V jejím důsledku člověk zatvrdne, izoluje se, je ustrašený, pociťuje úzkost, nevidí možnosti, ztrácí svobodu v nacházení východisek, silnic v životě. Často je velmi agresivní a schopný násilí, nepřátelství a krutosti. Nenávist může člověku dávat i velmi falešný pocit moci. Příčinou nenávisti bývá do extrému nafouknutá pýcha. Pocit vlastnictví, nadřazenosti, jediné skutečné pravdy.

Nenávist člověka oslabuje, omezuje, vytváří strnulost, stagnaci. Srdce člověka se v důsledku nenávisti uzavírá, srdeční čakra se zablokuje a duše člověka ztrácí schopnost naplno se vyjadřovat a prožívat lásku, odpuštění, laskavost a soucit.

Dlouhodobě nenávistí naplněný člověk propadne zatrpklosti, cítí beznaděj a bezmoc. Ztrácí životní sílu a jeho tělo onemocní. Onemocnění srdce, respirační potíže, pálení žáhy, vysoký krevní tlak, tvorba bradavic, problémy s plícemi, játry, žlučníkem, slinivkou bývají podle více autorů ať etikoterapeutov nebo psychosomatických léčitelů spojené s pocitem nenávisti.

Toužíme po spravedlnosti, ale vidíme pouze její část. Často nemáme schopnost vidět a porozumět všem souvislostem. Mnohé nám zůstávají ukryty. Náš pocit nenávisti tedy často může spustit nedostatek nadhledu, nedostatek porozumění, pochopení všech příčin a souvislostí. Nenávist by nás měla upozornit právě na tento nedostatečný nadhled.

Jak získat nadhled, odstup?

Léčit pocity, myšlenky a emoce, které nám poškozují zdraví, si můžeme sami. Je třeba rozvinout naši smyslovou inteligenci. Poslouchat a vnímat, co nám říká naše tělo. Pohroužení do sebe, se na své tělo a informace v něm se můžeme naladit. Pokud máte jasný záměr naučit se poslouchat vaše tělo, vaše vnitřní samoléčivé inteligence vás přivede postupně ke zvýšení schopnosti rozumět její řeči. Každý z nás má specifický způsob vnitřní komunikace s ní.

Pokud pociťujete nenávist, přiložte si dlaně na tu část těla, kde ji cítíte nejintenzivněji. Několikrát se do této části vašeho těla nadechněte, emoce se tím dostanou na povrch. Požádejte pak svůj autoimunitní systém, svou vnitřní léčivou inteligenci, aby spustila proces uvolnění škodlivého sevření nenávisti prostřednictvím oranžovo-červeného světla, které do toho místa dýcháním posílejte. Přetransformujte všechen hněv, strach, bolest, vztek ve svém těle na jasnost, moudrost soucit a lásku. Vaši izolovanost na péči a zlomyslnost na laskavost. Přepólujte na vyšší vibrace lásky, odpuštění, soucitu a vděčnosti za vysvobození z nenávisti.

Zdroj:psychologie člověka