Jak si nebrat věci osobně
A proč to tak často nedokážeme
Možná to znáte.
Někdo něco řekne, nevinná poznámka, pohled, nebo mlčení. A vy najednou cítíte, jak se vám stáhne žaludek, jak ve vás něco hořkne nebo jak se vám chce někam utéct.
„Proč to řekl zrovna takhle?“
„Co jsem udělala špatně?“
„To určitě myslí na mě…“
A realita? Možná to vůbec nebylo o vás.
Proč si věci bereme osobně?
Není to jen o „přecitlivělosti“ nebo „slabé sebedůvěře“, jak jsme si možná zvyklí o sobě smýšlet. Ve skutečnosti za tím většinou stojí hlubší vztahové vzorce a velmi často i naše vnitřní dítě.
Co to znamená?
Kdykoli si něco bereme osobně, je to často reakce, ne odpověď. A ta reakce často nepatří do přítomnosti, ale spouští něco z minulosti.
- Když jsme jako děti často slýchali, že přeháníme, že jsme moc citliví, že bychom se měli „přestat urážet“ naučili jsme se pochybovat o svých pocitech.
- Pokud naši rodiče neviděli nebo neuznali naše emoce, naučili jsme se je potlačovat a pozornost obracet na druhé a doufat, že když budeme dost hodní, nikdo nám neublíží.
- Pokud jsme byli kritizováni za to, jací jsme, máme tendenci cítit v každé poznámce útok na svou hodnotu.
Takže když nám někdo dnes něco řekne „nevhodně“, naše vnitřní dítě se stáhne. Nezpracovaná bolest z minulosti vystoupí napovrch a my ji cítíme, jako by se právě stala.
Věci nejsou vždy o nás. Ale náš pocit ano.
Důležité je pochopit.
To, co si berete osobně, mluví víc o vás než o druhém.
A ne, to není výčitka. to je příležitost.
- Příležitost všimnout si starého zranění
- Příležitost potěšit své vnitřní dítě, které se bojí odmítnutí
- Příležitost zvolit jinou reakci, než jakou nás naučila minulost
Jak si přestat brát věci osobně?
Tady je několik kroků, které fungují:
1. Zastavte se a nadechněte
V tu chvíli nepotřebujete jednat, potřebujete cítit. Nechte tělo promluvit. Jaká emoce se objevila? Kde ji cítíte?
2. Zeptejte se sami sebe: Co se ve mně právě teď aktivovalo?
Je to strach z odmítnutí? Pocit, že nejsem dost dobrý/á? Tlak, že musím všechno zvládat?
3. Pojmenujte své vnitřní dítě
„Tohle není dospělá já, která umí komunikovat. To je malá holka/kluk, co se bojí, že není milovaný.“
Můžete si ho představit a v duchu mu říct: „Já tě vidím. Teď jsem tady s tebou.“
4. Vraťte se zpět k realitě
Zeptejte se: Je opravdu jisté, že ten druhý myslel tohle? Může v tom být něco jiného?
Uvědomte si: Co říká druhý člověk, často mluví víc o něm než o vás.
5. Vyberte si svou odpověď
Z pozice klidu a kontaktu se sebou se můžete rozhodnout, říct své pocity, nastavit hranici, nebo to prostě pustit. Ale už nejste obětí automatické reakce.
Sebeláska znamená chránit své hranice i před vlastním dramatem
Brát si věci osobně je lidské. Ale nemusí vás to ovládat.
Když porozumíte svým vztahovým vzorcům a začnete léčit své vnitřní dítě, získáte jednu z nejcennějších schopností:
Nechat druhého, aby byl sám sebou, aniž by tím narušil vaši hodnotu.
Chcete jít hlouběji?
Možná cítíte, že některé vzorce už znáte, ale stále se opakují. Nebo že potřebujete víc než jen porozumění.
Pokud toužíte po skutečné změně, nabízím vám bezpečný a podpůrný prostor, kde můžeme pracovat přímo s tím, co vás brzdí.
Diagnostika nezdravých vztahových vzorců
Získáte jasný a strukturovaný pohled na to, co se vám ve vztazích opakuje a proč. Společně pojmenujeme, kde je jádro zacyklení, a otevřeme cestu ke změně.
Individuální spolupráce
Pravidelná hluboká práce zaměřená na vaše vztahy, vnitřní dítě, hranice a sebehodnotu.
Váš příběh je jedinečný a společně najdeme způsob, jak ho přepsat.
