Pasivně agresivní chování a manipulace: skrytá zbraň, která ničí vztahy zevnitř

Pasivně agresivní chování je jedním z nejzáludnějších forem manipulace. Není tak snadno rozpoznatelné jako otevřené útoky, přímé výčitky nebo verbální agrese. Právě naopak, zraňuje potichu. Kape do vztahu jako jed, který nezabije okamžitě, ale dlouhodobě rozkládá důvěru, bezpečí a emocionální spojení. A protože není na první pohled vidět, o to déle mu často dovolíme zůstávat.

Co to vlastně je pasivní agrese?

Pasivní agrese je nepřímé vyjadřování hněvu, nesouhlasu, odporu nebo nepřátelství, aniž by byl tento postoj otevřeně přiznán. Člověk se chová, jako by bylo vše v pořádku, ale jeho jednání říká pravý opak. Může mlčet, vynechávat důležité informace, zdržovat, zapomínat, být sarkastický nebo ironický, neplnit dohody a přitom vypadat nevinně.

Typická věta pasivního agresora zní: „Já přece nic neřekl(a)“. A mají pravdu neřekli. Ale způsob, jakým se chovali, mluvil za vše.

Psychologické kořeny pasivní agrese

Pasivně agresivní chování často vzniká u lidí, kteří vyrůstali v prostředí, kde nebylo bezpečné vyjadřovat nesouhlas nebo emoce. Pokud byl v dětství trestán každý projev hněvu, odporu nebo vzdoru dítě se naučí, že je lepší „držet pusu a krok“, ale vnitřní napětí nezmizí. Jen se přesune do nepřímých projevů.
Pasivní agrese je tedy často naučenou strategií přežití, jak něco vyjádřit, a přitom „nebýt potrestán“.

Z psychologického hlediska jde o obranný mechanismus, který chrání ego před konfrontací. Pasivní agresor se bojí přímého střetu, protože nevěří, že by byl schopen ho ustát, nebo že by byl přijat, pokud by vyjádřil svůj skutečný názor.

Jak vypadá pasivní agrese v praxi?

Pasivní agrese není jedna konkrétní věta nebo čin. Je to vzorec chování, který se projevuje opakovaně. Mezi nejčastější projevy patří:

• Záměrné zapomínání (např. na důležité věci, které byly domluvené)
• Odmítání přímé komunikace, mlčení jako forma trestu
• Sarkasmus a ironie, která znevažuje druhého, ale je schována za „vtip“
• Zpožďování a sabotování společných plánů
• Předstírání nepochopení nebo „nešikovnosti“
• Shazování názorů druhého s úsměvem

Pasivní agresor často tvrdí, že nic neudělal, a oběť se tak začne sama sebe ptát, jestli nepřehání nebo si něco nevykládá špatně. A to je přesně ta past. Ve skutečnosti totiž tento typ chování vede k pocitu zmatení, nejistoty, vnitřního napětí a postupné ztrátě sebedůvěry.

Proč je pasivní agrese tak nebezpečná?

Na rozdíl od otevřené agrese je pasivní agrese obtížně uchopitelná. Není zde důkaz, žádný přímý výpad nebo jasný útok. Vše je v náznacích, v tónu hlasu, v omylech, které se ale dějí pořád dokola.
Tím se stává extrémně vyčerpávající. Člověk, který je jejím terčem, často sám sobě nevěří. Začne pochybovat o svém vnímání reality. Zároveň má tendenci omlouvat chování druhého: „Možná měl jen špatný den. Třeba jsem moc citlivý/á.“ A tak pasivní agrese dál působí a pod povrchem narušuje vztahové vazby.

Je to jedna z nejčastějších taktik lidí, kteří mají manipulativní sklony, ale chtějí si zachovat image „toho hodného“ nebo „té oběti“.

Co s tím, když zjistíme, že ve vztahu existuje pasivní agrese?

První krok je přestat ji omlouvat. Vztah, ve kterém nelze bezpečně vyjadřovat emoce, názory a potřeby a místo toho probíhá komunikace v náznacích, mlčení a urážlivých poznámkách, není zdravý.

Druhý krok je pomenovat chování místo osoby. Místo toho, abychom řekli „ty jsi pasivně agresivní“, můžeme říct:
„Když se mnou nemluvíš celý den, místo toho, abys mi řekl, že tě něco naštvalo, cítím se zmateně a nejistě.“

Třetím krokem je nastavení jasných hranic. Pokud se chování opakuje, je důležité říct, co už tolerovat nebudeme. A být připraveni nést důsledky i za cenu, že se vztah změní, nebo že se z něj stáhneme.

A co když to děláme my?

Upřímně, pasivní agresi máme v sobě téměř všichni. Jsme jen lidé. Občas raději mlčíme, než abychom riskovali konflikt. Někdy se tváříme, že je „vše v pohodě“, i když nás něco zraňuje.

Rozdíl je v tom, zda si to uvědomíme a jsme ochotni se svému chování postavit čelem. Místo mlčení se učit mluvit. Místo výčitek v náznacích říct jasně: „Tohle se mě dotklo.“ A místo hraní her budovat vztahy na pravdivé, i když někdy nepříjemné otevřenosti.

Pasivně agresivní chování je tichá forma manipulace, která často působí v pozadí, ale má destruktivní dopady. Pokud ho rozpoznáme a začneme s ním vědomě pracovat u sebe nebo ve vztazích máme šanci vystoupit z kruhu nepochopení, bolesti a nedůvěry.

A tam, kde končí manipulace, začíná skutečná blízkost.

Chcete zjistit, jestli jste pod vlivem manipulace?

Stáhněte si zdarma mého praktického průvodce manipulací ve vztazích, který Vám pomůže rozpoznat varovné signály dřív, než začne bolet.

Součástí je i jednoduchý test, díky kterému zjistíte, zda se ve Vašem vztahu (nebo v minulosti) objevují známky manipulace a co s tím dál. Získat průvodce zdarma

Sledujte mě na Instagramu. Sdílím pravidelně příběhy z praxe, tipy i real talk bez masky.
@vztahy_bezmasky